DVĚ M

Jako přechodná pěstounka jsem do své rodiny, svého domova a do svého srdce postupně přijala osm dětí. Osm dětí, osm různých příběhů.

Každé z nich bylo mé.

Některé okamžitě, některé po nějaké době. A až když se to stalo, když jsem se přitiskla k lidskému mláděti a ono mi blízkost oplatilo, nastal proces léčení. Ty děti byly jenom moje a to do chvíle, než se ozvali z kraje s tím, že je vytipovaná nová, definitivní rodina. V tu chvíli bylo na mě, abych se postarala o to, aby mé dítě přijalo nové lidi za své. Abych jim uvolnila cestu a oni mě, pokud možno co nejvíc v klidu, přirozeně a citlivě, nahradili.

Jsem vděčná za to, že můžu „naše“ děti z dálky pozorovat, že vím, že se mají dobře, že rostou a jsou šťastné.

Po pěti letech jsme se s manželem stali pěstouny dlouhodobými a po dvou letech od přijetí Berušky a Zbojníka jsme stáli na druhé straně a přebírali do péče z rodiny přechodných pěstounů půl roční holčičku Madlenku.

Bylo to jiné, než si jet pro děťátko jako přechodný pěstoun. Bylo to mnohem silnější, snad protože je Madlenka sestřičkou Zbojníka a Berušky a možná proto byly naše emoce mnohem intenzivnější.

Malá spala v hamace uprostřed rozkvetlé zahrady a mně se až srdce zastavilo, jak byla krásná. Moje dcera.

A vedle mě stála Martina, přechodná pěstounka, která se dívala na mě, na ženskou, která se jí chystala odvést dítě, její dceru.

A já věděla jedno: Madlenka má v téhle paní, pro mě tenkrát naprosto cizí, někoho, kdo jí vždy bude mít v srdci. Tak jako já mám předchozích osm „našich“ dětí.

Ono si totiž psychologové, lékaři, sociální pracovnice a všichni další odborníci můžou říkat co chtějí, můžou nás školit, jak zůstat nad věcí, jak být profesionálové, můžou vydávat různé brožurky, můžou nás obdivovat, můžou nesouhlasit, můžou se snažit porozumět (a to by se sakra měli snažit), ale nikdy nemůžou cítit to, co cítí pěstoun.

Madlenka byla vymazlené dítě důvěřující světu a proto šlo její přebírání jako po másle. Martina přijela k nám, společně jsme prošly město, malou nakrmily a daly spát. V noci se vzbudila a plakala a tak jsme vzbudili Martinu, aby nám  ukázala, jak malou uspat. Na co je zvyklá, krmí ji v postýlce, nebo v náručí, co jí zpívá a šimrá ji za ouškem nebo na čelíčku? Můj muž se přesunul do obýváku a já s cizí ženskou v noční košili v naší posteli uspávala naši malou. Druhou noc už jsem malou uspala sama a Martina odjela domů. A pak zase přijela. A pak my jeli za ní a její rodinou.

Martina už dávno není cizí. Ona a její rodina patří do naší rodiny. Naše děti získaly tlupu dospěláků a skorodospěláků a já doufám, že se tak nějak budou mít už napořád.

Věci jsou dost často mnohem jednodušší, než si je my děláme. Láska není touha vlastnit a když říkám: Moje dítě, neříkám, že mi dítě patří, ale to, že jsem tu pro něj, pro jeho štěstí.

Včera přijela Babička Martina na návštěvu.

Přivezla holkám šaty.

Koukala na mě a na to, co mám na sobě a u toho říkala:

„Tomu neuvěříš.“

Jenže já tomu věřím.

Protože, když otevřete svoje srdce, můžete klidně i na dálku vycítit, že je potřeba koupit právě ty modré, s puntíky.

                                            Děkuju, Marcela

Martina a holky
Já a holky

5 komentářů: „DVĚ M

  1. ♡♡♡

  2. Mluvíte mi z duše, mám to jako přechodná pěstounka nastavené stejně.

  3. Můžu se zeptat, kdo jsou ty dvě blonďaté holčičky na fotkách? Ty máte v přechodce, nebo jsou z rodiny?:)) Jste skvělá a strašně vás obdivuji!

  4. Marcelko, krásně napsané. Paní Martinu znám osobně.Obě děláte úžasnou věc. Co dodat víc, než že závěr vašeho článku je tak pravdivý… Hodně lásky, štestí a radosti přeji dětem i vám rodičům:-)

    S láskou

    Gábina

  5. Velmi pěkně a trefně napsané. Takhle jsem to cítila i já. Neměla jsem nikdy problém je předat do jiné milující náruče a předala jsem jich už 6 a dvě další mám doma. Až na jedno předávání,kdy mi budoucí maminka udělala ze žívota peklo, byli všechny perfektní. Škoda, že se to nedá nasdílet, hned bych ji to poslala, protože hořkou pachuť cítím dodnes.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *