ANDALUSIE A MY – PÁTÝ DÍL

Pátý týden našich prázdnin v Andalusii začal přestěhováním se do sousedního města, do Banelmanádeny. Ubytování jsme sehnali přes Booking, ale příště už nic dopředu rezervovat nebudu. Na webu se celý komplex tvářil jako Vyprodáno, svítilo upozornění Pouze poslední volný pokoj, ale ve skutečnosti bylo skoro prázdno. Na recepci seděla milá slečna, která nám potvrdila, že by nás bývali ubytovali i bez rezervace a to navíc i levněji.  

Strašně se mi ulevilo. Jakoby mi z hrudníku odpadl kámen. Madlenka měla nachytanou postýlku s krásným čistým povlečením, stejně vońavé byly další postele. Zbojník s Beruškou si vzali jednu ložnici, já s Tomášem druhou. Každý pokoj měl svou koupelnu i toaletu. Bez švábů, bez plísně a s osuškami a malými ručníčky. Měli jsme k dispozici prostornou a čistou kuchyň, plně vybavenou. Ledničku i pračku jen pro sebe, no prostě luxus.

Bylo na čase začít se učit.. za pár týdnů Zbojníka čekalo přezkoušení…

Ano, možná jsem zhýčkaná, ale po měsíci, kdy jsem prala oblečení v ruce a o kuchyň jeden krát dva metry se dělila s dalšími třemi rodinami, jsem to opravdu uvítala…

Náš pobyt se přehoupl za půlku a mě začalo docházet, že odjezdem jsem jen oddálila to, co musím ve svém životě řešit. Uvědomila jsem si, jak hodně strach z neznámého ovlivňuje můj život.

Mí rodiče dávají k dobru dvě historky o tom, jaká jsem byla – v té první je mi asi pět a sedím na parapetu v okně (vysoko). Zahlédnou mě lidi na ulici a řeknou to mamce, která mě stáhne do pokoje. Ta druhá je o tom, jak naši leží v klidu v Bulharsku na pláži a najednou vidí plavčíka, jak píská a křičí a jak startuje člun. Někdo plave daleko za bójky. Ano, ten někdo jsem já, desetiletá.

Nevím, jestli si to opravdu pamatuju nebo zda si vyprávění zaměňuji za vzpomínky, ale cítím tu touhu po dobrodružství a absenci omezení. Často mám pocit, že jsem se sama sobě zpronevěřila. Že bych měla být tou statečnou holkou, co se nebojí výšek, dálek ani hloubek. Źe jsem ji někde ztratila a mým úkolem je zase ji najít.

Nikdy jsem nikam nejela sama. Tahle cesta měla být mou cestou k samostatnosti, ale nakonec stejně nebyla, protože se mnou jel (shodou okolností) můj dospělý syn. 

A tady a teď, mi tak něco začalo říkat, že možná tohle je to Moje. Že s přijetím těch tří mrňousů musím přijmout i fakt, že už jen málokdy budu jenom já, sama za sebe, že už nejspíš neprocestuju svět a možná ani nenapíšu ty příběhy, které nosím v sobě, že prostě nemůžu mít velkou rodinu, šest dětí a dělat kariéru a pracovat na zahradě a mít uklizený byt a vařit vývar šest hodin a vypadat upraveně a být pořád na telefonu a nebát se, nebát se vůbec ničeho.A že určitý strach bude už navždy mou součástí, protože mámy se prostě bojí.

výhled

Čtyři týdne jsme proflákali na pláži, nastal čas na nějaké ty výlety a trochu cestování.

První kam jsme zašli byl Mořský svět – dvoupatrová budova plná akvárií. U akvária s mořskými koníky nebo medůzami bychom  mohli trávit hodiny. Příště si sebou vezmeme pastelky a budeme malovat. Je tu i minigolf ( to když děti potřebují změnu a rodiče kafe), bar s občerstvením a hernička s legem. No, vyhráli si kluci, ne že ne 🙂


Tomáš už měl moře plné zuby, ale já ne. Dala jsem si za cíl projít všechny pláže v městě – a po promenádě dojít až do toho sousedního – a to se podařilo. Na rozdíl od Fuengiroly tu nejsou pláže tak upravované, řada z nich nemá bezbariérový přístup a některé jsou úplně přírodní.

Přála jsem si vidět Flamengo, a tak jsme si koupili lístky na večerní představení do jednoho z klubů. Místo nebylo velké, ale zaplnilo se k prasknutí. Vystupovali tři umělci – tanečník, tanečnice a kytarista. Bylo to intimní, vášnivé a hlasité. Chtěla bych tenhle zážitek sdílet se svým mužem – jenže on tu nebyl.

Čekáme na autobus.
Čekáme než se otevře klub – a než se naplní k prasknutí.
Otevřeno.

Přístav v Banelmádeně je úplně jiný než v Fuengirole. Ten byl syrový, plný oprýskaných obchodních lodí, skladů za rezavými ploty a stánky s rychlým občerstvením. Puerto Marina Banalmadena je přístav jachet, luxusních restaurací, část tvoří i velké nákupní středisko. I když jsme se snažili, stejně jsme neochutnali všechno, co jsme chtěli. Narazili jsme tu na nejlepší Paellu s mořskými plody, kterou jsme kdy jedli …a utratili strašnou spoustu peněz.

Autobusem pořád do kopce až přímo k cíli – tak jsme dojeli k Budhistickému chrámu. Budovu jsme na radu slečny průvodkyně obešli, snad abychom si pojistili šťastný návrat (kam?). Vstup byl zdarma a kdybychom měli čas, určitě bych šla na večerní meditaci.

Je od ní nádherný výhled na pobřeží.


O kousíček dál je Butterfly Park of Benalmadena – dům plný květin a motýlů. Děti dostaly kartičku, kam měli zaškrtávat jednotlivé motýly, které potkají. Opět zážitek na několik hodin – včetně volně lezoucího leguána a nebo papouška, který si na vás kdykoliv chce sedne. Ćekalo na nás i překvapení – ale spíš smutné než milé – malinký, ustrašený klokan. Zbojník ho litoval a Beruška se i rozbrečela, když ho viděla… Vlastně nevíme, co tam dělal a proč tam byl …

Navštívili jsme i Selwo Marinu – Delfinarium. Překvapili nás tučńáci – ty bychom tu nečekali. Delfíni nás pobavili a Zbojník od té doby sní o tom, že bude dělat jejich cvičitele. Kdo ví, třeba mu to vyjde.

Týden mi strašně rychle utekl, ostatním se čas už tak nějak vlekl…Tomáš počítal dny do odletu, Zbojník se nemohl dočkat kamarádů a Beruška začala večer fńukat, že už chce vidět tátu – já se co nejintenzivněji snažila vstřebávat chuť snídaní na balkoně s výhledem na moře, pohled na vysoké, tajemné hory, směs vůní na tržišti, pocit, že kousek o d nás je Atlantik a naproti nám Afrika…

„Za prvé, nezapomeňte se podívat na hvězdy a ne dolů na nohy. Za druhé, nikdy se nevzdávej práce. Práce vám dává smysl a účel a život je bez ní prázdný. A za třetí, pokud máš to štěstí najít lásku, pamatuj si, že tam pořád je a jen tak to nezahazuj.“ —  Stephen Hawking britský teoretický fyzik zabývající se vznikem vesmíru 1942 – 2018 O lásce, O životě, O hvězdách

Ćekal nás poslední týden – týden v Malaze a pak návrat.

Označeno , , , ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *