A NA CO SE HODÍ VAŠE DÍTĚ?

Dne 12.3.2019 byl hlášen nález novorozence v oblasti staré teplárny. Záchranáři po příjezdu ošetřili podchlazeného novorozence a jeho matku, která byla pod vlivem drog. Oba jsou mimo nebezpečí života v nemocnici.

Představte si, že jste sociální pracovnice a narozené dítě je „váš“ případ. Po ošetření matka miminka odchází z nemocnice, koneckonců, už takhle odešla od několika dětí. Souhlas s adopcí nedá, to již víte. Sem tam se za Vámi staví a bude chtít své dítě vidět. Tak jako ty ostatní. Víte o ní, že je psychiatricky nemocná. Znáte i otce dítěte, bezdomovce, narkomana, občasného zloděje. Nevíte, jestli nemají žloutenku, nebo jakoukoliv jinou nemoc.

V nemocnici udělali miminku veškeré vyšetření a můžou ho ze své péče propustit. Je vysoce pravděpodobné, že se časem můžou objevit různé problémy a už teď lékaři doporučují rehabilitaci a speciální stravu.

Vy se jako sociální pracovnice musíte rozhodnout, kam dítě svěříte.

Máte na výběr – ústavní péči nebo přechodné pěstouny.

Podle čeho se budete rozhodovat o tom, kam jaké dítě umístíte? Přechodní pěstouni jsou připraveni přijmout jakékoliv dítě, které lékaři propouští ze své péče. Nemůžou si vybírat pohlaví, věk ani etnikum. Jsou pěstounské rodiny schopnépřijmout sourozenecké skupiny.

Prostě a jednoduše: přechodná pěstounská rodina se pro jakékoliv dítě najde vždy. Problém nastává ve chvíli, kdy se potvrdí, že se dítě nemůže vrátit do své biologické rodiny, žádný jeho příbuzný o něj nejeví zájem a zároveń není právně volné a tudíž nemůže jít do adopce. Pak se hledá pěstounská rodina, která se o dítě bude starat často až do jeho zletilosti.

Čím přibývá dětí, které jsou svěřeny do PPPD, tím častěji se objevují případy, že se nenajde stálá rodina a dítě je po roce v rodině přechodných pěstounů předáno do ústavu.

A to je největší a vlastně i jediný argument odpůrců schválení zákazu umísťování dětí mladších tří let do ústavní péče. To, že MOŽNÁ nebude kam dítě předat.

Slýchám to stále. Na kraji, na MPSV, na sociálním výboru. Zákaz nelze uzákonit, protože jsou tu TY děti, které prostě do rodiny nepatří.

Jaké to jsou děti? Kdo právo tohle určovat?

Paní Jana Pastuchová, poslankyně a členka sociálního výboru, přišla s návrhem:

Na každé odložené nebo odebrané dítě je třeba zpracovat výstupní list, k čemu je které dítě vhodné.

ANO, čtete dobře. Přesně tohle řekla při svém vystoupení na sociálním výboru. D

Za necelých pět let práce PPPD jsme, postupně a společně s manželem přijali do péče deset dětí. Každé z dětí, které k nám přišlo, mělo jiný příběh.

Novorozeně vážící něco málo přes dvě kila s takovým absťákem, že jsme ho prvních několik týdnů neodložili z náruče. Střídal mě můj muž( zdarma)  a na několik víkendů přijela moje dcera (zdarma).

Batole, které po sobě mělo spoustu modřin (kromě opruzenin, zavšivených vlásků a vyhublého tělíčka).

Pětiletého kluka, který kouřil, nevěděl co to je pohádka a nejčastější slovo, které používal bylo kurva.

Malou princeznu, která panenku místo hraní položila na zem a se slovy „ svině jedna“  ji nakopala do hlavy.

Holčičku, která se pro mě, protože mi chtěla poděkovat za oběd, svlékla do naha a vystrčila na mě zadeček. Řekla mi, že jí bude moc příjemné, když jí „ tam“ budu hladit.

Podle mnohých odborníků bylo chybou „ takové“ děti vůbec svěřovat do přechodné pěstounské péče. Jenže TY děti potřebují to samé, co potřebují všechny ostatní. A my jim to v naší rodině dali a ony se začaly uzdravovat. Nyní jsou v stálých rodinách, které se pro ně, snad zázrakem, snad výbornou prací všech zúčastněných, našly.

KDO má právo rozhodnout, kterému dítě má a které nemá nárok na individuální péči?

Ani miminko z našeho příběhu by nemělo podle mnohých dáno do rodiny. To proto, že jeden rodič má psychiatrickou diagnozu, oba rodičé jsou závislí, protože otec tatínka je Rom, takže je dítě z dvaceti pěti procent romské a protože prostě TAKOVÉ dítě není do rodiny vhodné.

V jeho výstupním listu by to takhle mělo být popsáno.

Nevhodné do rodiny. Vhodné do ústavu. Vhodné do pasťáku. Vhodné na ulici. Vhodné do kriminálu.

Chci vám říct, že končí všechna legrace. Poslankyně nejsilnější politické strany, lékařka a matka, oficiálně, nahlas a bez špetky studu mluví o tom, že je nutné selektovat děti.

ANO, chybí nám pěstouni. O tuhle profesi není zájem. Je mizerně placená a strašně těžká. Nejde z ní odejít domů, nebo si vzít dovolenou. Vlastně ani neschopenku. Ale řešit nedostatek pěstounů tím, že budu selektovat děti, to je přece NESTYDATOST.

Politik má přijít s ETICKÝM  řešením. A to je jediné: zvýšit prestiž pěstounů, nabídnout jim služby a podporu, zajistit, že v případě problémů nebo nemoci nezůstane pěstoun sám a odvržen. Starat se o to, aby žádné dítě nemuselo být v ústavní péči. Ani děti nemocné, děti narkomanů, ani děti fialovozelené.

Před časem rozhodovala skutečná sociální pracovnice o osudu Berušky a Zbojníka. Naštěstí navrhla, aby šly do  PPPD. Tak se dostaly k nám. Kdykoliv se na ně podívám, děkuji za to, že se tenkrát odborníci rozhodli svěřit je nám. Že nad nimi nezlomili hůl, že si neřekli, s těmi to nemá cenu.

Říkám si, že bychom se my, kteří máme doma  TY děti, měli spojit. Myslím nás, kteří máme děti postižené, děti vážně nebo chronicky nemocné, děti malého vzrůstu, děti, co rostou hodně, děti tiché, děti hlučné, děti, které mají divnou mámu nebo divného tátu, děti zelenožluté nebo děti, které na slunci zčervenají a nebo děti, které na slunce ani nemusí. Ať už jsou naše nebo přijaté, pořád to jsou děti.

STATISTIKA :

v roce 2014 byly z PPPD do ústavní péče dány 3 děti  z celkového počtu  450 svěřených, 

v roce 2015 to bylo 9 dětí  ze 614 svěřených

v roce 2016 bylo dáno do ústavní péče 17 dětí ze 697 svěřených

v roce 2017 to bylo 21 dětí  ze 730 svěřených.

Představte si, jak by mohly statistiky vypadat, kdyby kompetentní začali dělat to, co mají.

15 komentářů

  1. Je mi líto, že zrovna matky jsou pro ústavní péči(nemluvě o lékařích). To mi chodí mráz po zádech. Každé dítě, které je u nás rodině je jedinečné. U mne to vyvolává ten pocit, postavit děti do řady a chladnokrevně říct-„ty a ty a ty“…..to je odvaha. Kde to žijeme…
    Děkuji za článek.

    1. Ano, vždy úplně koukám, že žena, která je mámou a třeba i babičkou, dokáže tvrdit, že se dítěti v kojeńáku nic neděje a že něj stejně nic dobrého být nemůže… když o tom mluvili lékaři, ředitelé ústavů, dalo se to trochu chápat, ti se nikdy o své děti opravdu nestarali, ale v poslední době to vykřikují ženy, političky v sociální oblasti a z těch je mi opravdu zle.

  2. Je mi z toho do pláče. Jaké kroky je třeba udělat, aby nastala v této oblasti účinná změna?

    1. Dobrý den, děkuju za zájem. Je u nás několik iniciativ, např. https://dobrystart.cz/,kde se snaží o osvětu a nápravu. Nejdůležitější je asi ptár se svých zastupitelů a ukázat jim, že se nám to téma dotýká, že nás, obyčejné lidi zajímá. Přechodné pěstouny tu máme od roku 2013 a stále ročně několik desítek novorozenců zavřeme do ústavU.

      1. A co teprve vedoucí sociálního odboru, u které si jdete podat žádost o PPPD, a která se snaží zájemce přesvědčit o tom, že PPPD je blbost a zlo, protože dítě vážně utrpí tím, že se naváže citově na lidi, kteří ho pak předají dál a proto je dle ní ústav lepší, tam se mu to totiž stát nemůže… 🙁

  3. Děkuji za Váš článek, zrovna nedávno jsem si na Vás vzpomněla, jak se se Zbojníkem a Beruškou máte. Díky za to. Díky za tuto iniciativu.

      1. Moc Vás zdravím, jako maminka dvou malých dětí Vám skladám obrovskou poklonu. Jste úžasná a moc si vážím Vaší práce pro všechny děti..❤

  4. Žasnu … právě jsem dočetla další knihu o holocaustu a myslela jsem, že je to kus historie – konkrétně to byla kniha Hanin kufřík (o Hance Brady zavražděné v Osvětimi hned po vystoupení z vlaku z Terezína). Proč musela zemřít? Byl jediný důvod. Byla Židovka. V necelých osmi letech začala být perzekvovaná a krátce po svých 13. narozeninách ji uplynovali. Kdo? Ti, kteří byli přesvědčeni o své jedinečnosti a dokonalé vhodnosti pro život. Omluva, že to takto komentuji, ale paralelu nejde nevidět. Žijte i nadále naplno, přemýšlím, jak pomoct. Občanské sdružení na podporu PPPD asi již existuje (?), pokud bych mohla pomoct kromě sdílení, navigujte mne, budu ráda iniciativní v tomto směru, pokud mi časové možnosti dovolí. Děkuji Vám.

    1. Dobrý den, omlouvám se za pozdní reakci. Aktivit na podporu PPPD i DP je dost, jen se nějak míjí účinkem. Podle mě pomůže jenom tlak veřejnosti.A máte pravdu, ta paralela tam prostě je. Je hrozné, že se poslanec postaví před kolegy a něco takového řekne. DĚKUJU.

  5. Je to neuvěřitelné. Vypovídá to o tom, kdo se bohužel do vysoké politiky dostane a pak rozhoduje – i o nás. Sama jsem pěstounka, děcko jsem dovedla právě do plnoletosti a za tu dlouhou dobu už mě přestalo překvapovat jaká ignorace a hloupost se může vyskytovat u lidí kteří by měli být odborníci – zvlášť u sociálních pracovnic, které z moci úřední rozhodují o věcech, o kterých ani z desetiny netuší jaký mají dopad. Díky za to, že se ozýváte. Jinak se to bohužel změnit nedá.

    1. DĚKUJU za reakci a omlouvám se za to, že jsem nepoděkovalka hned, teprve se to tu učím. Ještě víc než krajský úředníci a sociální pracovnice mě do kolen dostávají doprovodky, které mají pomáhat a casto se to nedaří. Když vidím, kolik kolegů je znechucených …JÁ mám na lidi kolem celkem kliku, máme i fajn sociálku, jde jí opravdu o to, aby byly děti v pohodě.

  6. Je mi z toho zle. Tuto situaci dlouhodobě sleduji a aktivně se o ní zajímám. Máme již 3,5 roku v Dpp chlapečka, kterého jsme přebírali z PPPD v roce, kde byl od propuštění z porodnice. Před více jak rokem jsme prodali žádost o zařazení mezi druhožadatele. Podstoupili jsme to kolečko včetně příprav a v říjnu zařazeni mezi žadatele s tím, že chceme přijmout 2 děti sourozence. Do dnes na úřadech vše protahují a hledají důvody proč nám nedat 2 děti a možná, že by i jedno povolili. Toto měli řešit během roku od žádosti a příprav a ne po zařazení. Další půl rok po zařazení bez dětí. A mám kolem sebe další pěstouny druhožadatele, kterým hlavně na Kraji hází klacky pod nohy. A pak tvrdí že je málo pěstounů! Já být prvožadatelka asi bych to už vzdala, ale budu bojovat a chci pomoct bojovat dalším pěstounům. Jak to udělat,aby se něco změnilo a hnulo?

    1. Omlouvám se za pozdní reakci, nejak jsem přehlédla komentář. Tenhle problém má tolik žadatelů… jakoby stát vlastně vůbec žádné děti umístit nechtěl. Myslím, že pomůže jediné – mluvit o tom a nebát se otravovat úřady pořád dokola. Držím palce, POTŘEBNÝCH dětí je víc než hodně….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *