JAK JSME DĚLALI(Y) KALENDÁŘ

NĚKDY NA JAŘE: S Gábinou, kolegyní, kterou znám z rozhovorů po telefonu, jsme  se shodly, že je potřeba začít něco dělat s tím, jak se o nás, pěstounech, mluví. I proto jsme s jinými kolegyněmi předloni v létě založily spolek Spirit2018. Je na čase začít na tom pracovat. „Co myslíš, zvládneme udělat kalendář,“ napadlo Gábinu. „ No jasně že jo“,… Pokračovat ve čtení JAK JSME DĚLALI(Y) KALENDÁŘ

ANDALUSIE A MY – DÍL TŘETÍ

Třetí týden, pořád ještě u Babičky a ve Fuengirole Během čtrnácti dnů jsme všichni, tedy já, Tomáš, Beruška, Zbojník a Mandlenka, naprosto zpomalili. Nebylo kam ani proč spěchat. A všem nám stále ještě stačilo být u moře, skákat do vln, válet se v písku a nedělat vůbec nic. Ještě nikdy jsem nevydržela být tak dlouho líná.… Pokračovat ve čtení ANDALUSIE A MY – DÍL TŘETÍ

ANDALUSIE A MY – DÍL DRUHÝ

Fuengirola Ćást II. Stály jsme naproti sobě jako dvě tygřice. Rozčilené a trochu postarší tygřice. Paní B. hájila svou živnost, svůj příjem a já svůj čas, čas na odpočinek a nabrání nového dechu. Nechci žádné problémy, špitla jsem. Jen potřebuju týden na rozmyšlenou, jestli to tu zvládnu. Možná jsem podrážděná, unavená,  nevím, ale nečekala jsem,… Pokračovat ve čtení ANDALUSIE A MY – DÍL DRUHÝ

moje cesta k domškoláctví

Jako mámu mých dětí mě vůbec nenapadlo, že se věci dají dělat jinak. A tak jsme doma biflovali, přepisovali a já podepisovala poznámky. Byla to tenkrát taková norma. Teď jsem pěstounskou mámou holčiček Madlenky, Berušky a školáka Zbojníka. Zbojník do první třídy nastupoval s paní asistentkou. Všechno bylo fajn. Učil se dobře, pomoc potřeboval hlavně s tím,… Pokračovat ve čtení moje cesta k domškoláctví

ANDALUSIE A MY – DÍL PRVNÍ

CO MĚ TO VLASTNĚ NAPADLO Už nějakou dobu jsem závistivě pročítala blogy odvážných žen, matek – cestovatelek. Takových, co sbalí své děti, nejmenší dají do  šátku  a vyrazí do světa. Jen tak, jako že to nic není. A když jsem narazila na článek, kde jedna z nich popisovala, jak si užila pobyt ve španělské Fuengirole,… Pokračovat ve čtení ANDALUSIE A MY – DÍL PRVNÍ

ZNALA JSEM VAŠI MÁMU

S Nikolou jsem se seznámila při natáčení série dokumentů s názvem Rodina je nejvíc. Cílem bylo zviditelnění Rodinných konferencí,nástroje, který by měl pomáhat ohroženým rodinám a dětem. Můj první dojem z Nikoly byl ten, že je praštěná. Hrdě mi ukazovala ložnici plnou malých růžových hraček, malinkých panenek, andílků, různých ozdůbek. V jedné ruce měla svou osmiměsíční dceru, druhou míchala… Pokračovat ve čtení ZNALA JSEM VAŠI MÁMU

DVĚ M

Jako přechodná pěstounka jsem do své rodiny, svého domova a do svého srdce postupně přijala osm dětí. Osm dětí, osm různých příběhů. Každé z nich bylo mé. Některé okamžitě, některé po nějaké době. A až když se to stalo, když jsem se přitiskla k lidskému mláděti a ono mi blízkost oplatilo, nastal proces léčení. Ty děti byly… Pokračovat ve čtení DVĚ M

svátek matek

„Brzy bude svátek matek,“ hlásil Zbojník. „ A já ti vyrobím něco nezapomenutelného,“ dodal k tomu. „Jen ještě nevím co. Co by si chtěla,“ vyzvídal. „Bych chtěla jen tak zůstat ležet celý den v posteli. A že byste s Beruškou za celej den vůbec nezaječeli, to by byl dárek, “odpovídám. „Celeeeej den v posteli, to by si nedala. To… Pokračovat ve čtení svátek matek

A NA CO SE HODÍ VAŠE DÍTĚ?

Dne 12.3.2019 byl hlášen nález novorozence v oblasti staré teplárny. Záchranáři po příjezdu ošetřili podchlazeného novorozence a jeho matku, která byla pod vlivem drog. Oba jsou mimo nebezpečí života v nemocnici. Představte si, že jste sociální pracovnice a narozené dítě je „váš“ případ. Po ošetření matka miminka odchází z nemocnice, koneckonců, už takhle odešla od několika dětí.… Pokračovat ve čtení A NA CO SE HODÍ VAŠE DÍTĚ?

Vlakem k moři

Cesta domů

Potřebuju moře, řekla jsem. Já taky, zařval Zbojník. Já potřebuju dvě moře, dodala Beruška. Můj muž zakroutil hlavou, k moři se nemáme jak dostat. Není ochotný ( a já vlastně taky ne) mučit děti a sebe jízdou autem. On je na to starej a Zbojník jízdu v autě nesnáší. Letadlo z určitých zdravotních problémů zatím… Pokračovat ve čtení Vlakem k moři

DĚTI NA ODPIS VII.

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý, že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové rodiny nechtěl ani slyšet. Mluvil o cestování, o kterém jsme snili, až nám naše biologické děti… Pokračovat ve čtení DĚTI NA ODPIS VII.

DĚTI NA ODPIS VI.

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva. Dozvídám se jí z úst krajské pracovnice, která k nám domů přijíždí ve chvíli, kdy je… Pokračovat ve čtení DĚTI NA ODPIS VI.

DĚTI NA ODPIS V.

Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru (A na co je tu ten ventilek a neboj strejdo, nebudu s ním točit)a propašoval Beruščin bobek ( spíš velký… Pokračovat ve čtení DĚTI NA ODPIS V.

DĚTI NA ODPIS IV.

Na neděli jsem se těšila. Můj muž měl konečně volno, domluvili jsme se, že pojedeme na hory. Plán byl jasný:dopoledne utavit Zbojníka s Berušou na sáňkách, pak si dát oběd v jedné z horských hospůdek. Unavit je a nakrmit tak, aby šli bez řečí odpočívat, jakmile dorazíme k našim na chalupu. A mít volné dvě… Pokračovat ve čtení DĚTI NA ODPIS IV.

děti na odpis III.

bojníkovi je šest a půl a Berušce čerstvě dva roky. Svojí maminku neviděli osm měsíců, babičku a ostatní příbuzné měsíců šest. I Vánoce budou prožívat mimo svou rodinu, stejně tak jako dalších 731 dětí, které jsou momentálně umístěny v přechodných pěstounských rodinách. Nejhorší Štědrý den jsem zažila jako čerstvá novomanželka. Bylo mi devatenáct a odhodlaná… Pokračovat ve čtení děti na odpis III.

DĚTI NA ODPIS II.

děti na odpis II. Zbojníka a Berušku máme v péči pátý měsíc. Mám pocit, že tak rychle, jak žijeme teď, jsme ještě nikdy nežili. A to byla doba, kdy jsme měli doma čtyři puberťáky. Po prvním měsíci s nimi došlo mezi mnou a mým mužem k rozhovoru o tom, jak si představujeme budoucnost.Jedeme čtvrtý rok… Pokračovat ve čtení DĚTI NA ODPIS II.

děti na odpis i.

Přiznávám, že je toho na mě ( sem – tam 🙂 ) dost. Přece jen, už mi není dvacet, že ? „Mně tě je normálně líto,“ řekla mi mamka, když přijela na návštěvu ( děti u nás byly pátý den) a rozhlížela se po našem bytě. Zbojník zrovna mlátil do boxovacího pytle a Beruška lítala… Pokračovat ve čtení děti na odpis i.

Proč to těm dětem děláme – opáčko z roku 2015

30. 06. 2015 11:24 Kolegyně si včera odpoledne přivezla domů tříměsíční dvojčátka. Po narození je jejich máma nechala v porodnici. Díky soudci a sociální pracovnici na svém místě se podařilo děti po třech měsících ( ???) vytáhnout z ústavní péče. Dojáky nemusím. A ani silná slova a rozhovory o prdících a dušinkách. Ale tohle jsem… Pokračovat ve čtení Proč to těm dětem děláme – opáčko z roku 2015