VYMETÁNÍ PAVUČIN

První lásku jsem potkala v patnácti, v osmnácti si ho vzala, v devatenácti porodila dceru, v třiadvaceti syna.

Náš  vztah byl nevyrovnaný a patologický od samého začátku a naše  manželství nebylo dobré. Po celou dobu jeho trvání – patnáct let – jsem měla pocit, že za to můžu jen já. Já byla nedostatečná, já byla ta, která nedokázala, aby byl její muž šťastný.

BYLA TO MOJE VINA.

Úplně na začátku jsem si myslela, že je to tím, že nejsem dost hezká. Vždycky se někde objevila vyšší, hubenější, přitažlivější holka. Později jsem (i díky své tchýni) nabyla dojmu, že jsem nemožná ve více věcech – neuměla jsem dost dobře vařit, správně prát, vychovávat děti a hlavně – nedokázala jsem zařídit, aby můj muž, její syn, nepil.

ZA MUŽE ŽENA ZOODPOVÍDÁ, ON JE JEJÍ VIZITKOU, říkala mi často.

Po letech snažení jsem opustila svou představu o tom, jak bychom měli jako manželé žít a pustila jsem se do hledání jiné cesty.  

ZAMILOVALA JSEM SE.

Myslím, že každý z nás byl někdy zamilovaný do někoho, kdo ho prostě nechtěl. Můj vyvolený byl osamělý smutný vlk a já ho chtěla zachránit. Jen jsem si nějak nevšimla (a trvalo to asi pět let), že on o to nějak nestojí. Dneska si říkám, že jsem si ho vybrala právě proto, že jsem věděla, že to neklapne. Podvědomě jsem si myslela, že si

LÁSKU NEZASLOUŽÍM.

Ubližovala jsem sobě a hlavně i svým dětem, protože když má máma trápení, mají ho i děti. Vědí to. Věděly to i ty moje  a já si tenkrát ničeho nevšimla. Až když jsem byla rozložená na úplné drobky a skoro nic ze mě nezbývalo, zatáhla jsem záchrannou brzdu své sebedestrukce  a rozhodla jsem se zachránit.sama sebe.

Vymazala jsem Ho a vymazala jsem i svého muže. Pomocí kouzla , pomocí slov napsaných na papír, pomocí přání.

ŘEKNI SI, CO CHCEŠ A DOSTANEŠ TO.

A já si přála rodinu, hrnek s kakaem k snídani a bezpečný přístav, dům plný dětí.  A tak to mám. Můj muž odpovídá na mém listu přání devíti z deseti bodů – nejmenuje se Jiří, ale Jarda (to byl desátý bod).  Přála jsem si, aby si se mnou povídal, aby byl sportovec, aby nelhal, aby měl rád děti a aby mě miloval a aby nebyl lakomý, nemlátil mě a aby to nebyl alkoholik a ještě nějaké další věci, které dnes už nevím. Mám to, o čem jsem snila odjakživa.

A STEJNĚ JSEM NEDOSTATEČNÁ.

Přišly mi do počítače fotky ze setkání a jsem na nich já. A vidím se – unavenou, neupravenou, tlustou. Jedu si něco koupit a přivážím novou stavebnici, vodní dráhu a tři kinder vejce a pro sebe nic, nic nepotřebuju, k čemu krajka nebo šperky, stejně si nikdo nevšimne. Stojím sama uprostřed louky, můj muž hlídá doma děti a já mám čas pro sebe, chci se nadechnout a rozhýbat tělo,  ale nejde mi to, mám sevřená ramena a stažený hrudník a cítím, že mě uvnitř ten dech bolí.

Přijdu domů a všechno je v pořádku, všichni vypadají tak spokojeně a já zahlédnu v zrcadle paní, manželku, mámu. Hledám Marcelu, hledám sebe, ale nevidím se.  Můj muž jde kolem mě a řekne třeba 

PLÁCNEME MAMINKU PO KEJTIČCE nebo

UHNI BUŘTÍKU a usměje se na mě, říká to láskyplně a mně se chce řvát a pak brečím a on nechápe proč. A já vlastně ani nevím, jestli chápat může.

A jestli to chápu já.

A možná je to v pořádku, možná je to PMS.

Kdyby se Vám chtělo, tak tady se snažím vyhrát a budu ráda za hlasy https://maminkaroku.maminka.cz/soutez/maminkaroku/2020/profil/169/marcela-tobiasova

děkuju.



Označeno , , , , ,

8 komentářů: „VYMETÁNÍ PAVUČIN

  1. Naprosto vás chápu,jsem půl roku po porodu a pocit nemoznosnosti mám snad ve všech situacích,pak ale kouknu na ty naše ratolesti a najednou jako mávnutím proutku tohle zmizí. Mateřství je jako jízda na toboganu,člověk si to užívá, boji se ,je to nebezpečný,a tak nějak na krásu není čas vlasy litaji všude,ale strašně rychle sjede dolů..a děti vyrostou 😊 doufám že soutez vyhrajete ,již jsem hlasovala. Každá jsme nějaká,neznám zenskou na kterou by PMS neměl vliv. „Jsme všechny na jedné lodi“ mě se to teď píše pěkně čeká mě to až za pár dní.. víc takových odvážných lidí jako jste vy ♥️♥️♥️♥️👍

    1. děkuju moc, přeju hodně štěstí, Marcela

  2. Mně přijdete krásná a hlasuju!díky moc za blog.

    1. DĚKUJU MOC, MARCELA

  3. Velmi citlivý a ženský střípek ze života ženy, která svůj život a lásku obětuje druhým a sama pro sebe žádá od života tak málo a přece dostává tak mnoho. Od malých človíčků a od manžela, který v ní vidí to, co ona nezahlédne…

    1. DĚKUJU MOC, MARCELA

  4. Dobrý den, Marcelo
    náhodou jsem narazila na starší rozhovor s Vámi na Deníku N a natolik mě inspiroval, že jsem během chvilky „zhltla“ celý Váš blog. Poplakala jsem si, smála se a chci Vám z celého srdce poděkovat za to, co děláte a jaká jste. Máte nádherné děti, bio i nebio 🙂 a přeji Vám i celé rodině to nejlepší! Jinak prosím, nepřestávejte psát..
    Mějte se krásně
    Eva

    1. Dobrý den, moc děkuju, potěšila jste mě. Přeji krásné dny, Marcela

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *