OPOČNO – MOJE MĚSTO

Opočno je město, které mám ráda.

Měla jsem ho ráda už jako malá, připadalo mi krásné.

Úplně nejvíc jsem milovala Broumar, městské koupaliště. Pamatuju si na ty diskuze s mamkou, kdy jsem jí přemlouvala, že už je celých 26 stupňů a ať se jedeme koupat. Musely jsme jet autobusem, protože máma neřídila. Někdy s námi jela její kamarádka Zdena a s ní si mamka dávala u okénka bufetu střik. Pak přišel den, kdy mě tam poprvé pustila samotnou – jela jsem tenkrát na kole. Připadala jsem si strašně dospělá, bylo mi dvanáct. Nesměla jsem na hlavní cestu, musela jsem Pulicemi a vyjela jsem až dole pod Opočnem. Jo jo, už tenkrát jsem měla specifický orientační smysl.

Právě při vzpomínámí na Broumar si uvědomuju, jak letí čas. Na mateřské jsem na něm trávila s dětmi několikrát za sebou celé léto, vzadu u dětského bazénku. Postupně jsme se přesouvali dál k velkému bazénu – a já do stínu k vinnému střiku. A najednou je mi tolik, kolik bylo mojí mamce, když řekla, že na koupaiště už nemá věk ani náladu a do plavek se svlékne už jen na zahradě.

Další, co jsem Opočnu vždycky záviděla, byla Porcinkule. To je velká pouť, která mi jako dítěti přišla ještě mnohem větší než opravdu je. Našim se tam moc nechtělo a já musela každý rok prosit. Opočno se mi líbilo tolik, že jsem si dokonce jednoho Opočeňáka vzala. Nebyl to úplně dobrý nápad -ale díky tomu jsem zažila i to, co se děje v domácnostech místních právě před Porcinkulí. Uklízelo se, protože přijížděli příbuzní. Smažily se řízky a pekly se buchty a koláče a když bylo všechno hotovo, ženy s čersvě udělanou hlavou od holiče se nastrojily do svátečních šatů a rodiny vyrazily.

Letos je zrušená, takže za rok ( to bych mohla být konečně hubená a nebát se, že potkám někoho známého, takže bych možná mohla jít).

Opočno je moje minulost. Zmizela jsem z něj a snažila se zapomenout. Jenže město za to nemůže.

V posledních dnech se mi o Opočně začalo zdát. O náměstí, o Modrém domku, o noci v parku plném světlušek. O Švamberku. O zámecké vinárně.

A tak jsme vyrazili na výlet.

Nádvoří zámku Opočno bylo prvním místem, kam jsem před lety šla s kočárkem poté, co se mi narodila dcera a pár let potom i syn. Opřeli jsme se tenkrát o jeleny, sochy, které tam stojí dodnes. Rozdíl je v tom, že jsou okolo nich hustě nasázené květliny, sednout si na ně už se nedá. Je to tak v pořádku, ale stejně …

Na zámku zrovna probíhalo několik výstav a my šly na tu nejdůležitější: na Strašidla království českého. Děti samozřejmě vědí, že strašidla neexistují, přesto je dobré mít přehled … Výstava je malá, ale exponáty jsou dokonale zhotovené a zakomponované do interiéru. Doporučuje nás ji pět z pěti.

Opočenský rynek. Renesance a baroko vedle sebe. A místo, kam jsem chodila na rodičovské schůzky do školy mých dětí.

Cesta ze zámku – trčkovo náměstí. Renesance a baroko vedle sebe. A místo, kam jsem chodila na rodičovské schůzky do školy mých dětí.

Na oběd jsme si zašli do nové ( pro mě nové) restaurace . Měli výbornou dýńovou polévku a dobrou pizzu. Vzhled se hodil k naší zámecké náladě ( tak nějak akorát sladký, ještě o trochu víc a bylo by to tam jak v cukrkandulu, ale takhle to bylo přesně ono, příjemné, světlé, milé).

Opočenská zmrzlina je pojem a je škoda, že třeba u nás chutná o dost hůř než v Opočně. Čím to je, nevím. Prodávají jí hned pod zámkem a prodávají jí tam už léta. A stačí přejít na druhou stranu a jste v zámeckém parku.

Napadlo nás, proč sedět způsobně na lavičce, když si můžeme pohodlně sednout na trávu.

Strávili jsme v něm skoro dvě hodiny. Váleli jsme sudy, běhali, počítali mraky. A já se v tomhle městě poprvé neohlížela za rameno, kdo se dívá. Bylo mi hezky a bylo mi fajn.

Dokonce mám i pár fotek, na kterých vypadám tak, jak bych chtěla vypadat :-).

Jsem si jistá, že Opočenský park má jakýsi genius loci, mimořádnou atmosféru a pokud si dovolíte zastavit se a spočinete sami v sobě, budete odcházet nabytí odvahou a energií.

Zkuste to.

Označeno , ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *