Rubrika: Můj život

MARCELA TOBIÁŠOVÁ

TAKOVÉ TY ČISTĚ ŽENSKÉ VĚCI

Tři dny (a noci) jsem se svíjela bolestí. Nezabíraly žádné prášky. Kdykoliv jsem se pohnula, projela mým podbřiškem neuvěřitelná bolest. Krvácela jsem tak, že jsem musela použít pleny. Po první noci, která připomínala krvavá jatka, mi chtěl manžel zavolat sanitku, ale mně to prostě přišlo blbé. Volat si sanitu kvůli „tomu?“ Kvůli silné menstruaci? Navíc […]

Čtěte více

STÁRNU. CO S TÍM?

Nikdy jsem s žádnou ženou o stárnutí nemluvila. Možná jsem párkrát byla u nějaké debaty o přechodu, ale neposlouchala jsem. Nejspíš jsem si myslela, že se mě to netýká. A nikdy nebude. Občas mě v noci vzbudí bušení srdce. Je to ono, jsou to hormony? Nebo je to strach, strach z toho, že už nestihnu to, co bych chtěla stihnout?

Čtěte více

DOVOLENÁ NA ORLÍKU

Dovolená s dětmi v jižních Čechách kolem Orlíku.

Čtěte více

ONI MAJÍ VSTUP ZADARMO, JSEM SLYŠELA

Nový účes, rasismus, vstup zdarma

Čtěte více

OPOČNO – MOJE MĚSTO

Opočno je město, které mám ráda. Měla jsem ho ráda už jako malá, připadalo mi krásné. Úplně nejvíc jsem milovala Broumar, městské koupaliště. Pamatuju si na ty diskuze s mamkou, kdy jsem jí přemlouvala, že už je celých 26 stupňů a ať se jedeme koupat. Musely jsme jet autobusem, protože máma neřídila. Někdy s námi jela […]

Čtěte více

ODEJDI A ŽIJ

Nikdy jsem si nepřipadala hezká. Naopak, věděla jsem, že jsem ošklivá. Jeho jsem potkala v šestnácti – a zamilovala jsem se do něj na první pohled. Bylo mi jasné, že musím být lepší než všechny ostatní holky, protože hezčí prostě nejsem. Lepší ve smyslu tolerantnější, chápavější, přizpůsobivější. A to jsem byla. Poprvé to vypadalo jako nedopatření […]

Čtěte více

VYMETÁNÍ PAVUČIN

První lásku jsem potkala v patnácti, v osmnácti si ho vzala, v devatenácti porodila dceru, v třiadvaceti syna. Náš  vztah byl nevyrovnaný a patologický od samého začátku a naše  manželství nebylo dobré. Po celou dobu jeho trvání – patnáct let – jsem měla pocit, že za to můžu jen já. Já byla nedostatečná, já byla ta, která nedokázala, aby […]

Čtěte více

JENOM PÁR ŠPATNÝCH DNÍ, DOUFÁM.

Jezdíme společně na terapii. Já, můj muž a Zbojník. Paní terapeutka začíná vždy stejně: zeptá se, jak jsme se měli. Většinou u nás vládne pohoda, říkám si v duchu … Zbojník má první slovo a pouští se s vervou do vyprávění. Rychle pochopil, že tahle setkání se dějí kvůli němu a užívá si to. Popisuje, jak […]

Čtěte více

RADY ZKUŠENÉ MATKY

Chtěla jsem napsat veselý text, ale nejde mi to. Bojím se. V noci mě vzbudil strašný sen, seděla jsem na lavičce s Božským Kájou a povídali jsme si. Byli jsme spolu v krásném parku, všude to vonělo, mír, klid a pohoda. A ano, oba jsme byli mrtví. Vzbudila jsem se hrůzou a po zbytek noci poslouchala převalování svého […]

Čtěte více

ANDALUSIE A MY – PÁTÝ DÍL

cestování s dětmi, moře, pláže, památky, MALAGA

Čtěte více

ANDALUSIE A MY – ČTVRTÝ DÍL

dovolená, moře, Andalusie, u Babičky, ubytování

Čtěte více

ANDALUSIE A MY – DÍL TŘETÍ

Třetí týden, pořád ještě u Babičky a ve Fuengirole Během čtrnácti dnů jsme všichni, tedy já, Tomáš, Beruška, Zbojník a Mandlenka, naprosto zpomalili. Nebylo kam ani proč spěchat. A všem nám stále ještě stačilo být u moře, skákat do vln, válet se v písku a nedělat vůbec nic. Ještě nikdy jsem nevydržela být tak dlouho líná. […]

Čtěte více

ANDALUSIE A MY – DÍL DRUHÝ

Fuengirola Ćást II. Stály jsme naproti sobě jako dvě tygřice. Rozčilené a trochu postarší tygřice. Paní B. hájila svou živnost, svůj příjem a já svůj čas, čas na odpočinek a nabrání nového dechu. Nechci žádné problémy, špitla jsem. Jen potřebuju týden na rozmyšlenou, jestli to tu zvládnu. Možná jsem podrážděná, unavená,  nevím, ale nečekala jsem, […]

Čtěte více

ANDALUSIE A MY – DÍL PRVNÍ

CO MĚ TO VLASTNĚ NAPADLO Už nějakou dobu jsem závistivě pročítala blogy odvážných žen, matek – cestovatelek. Takových, co sbalí své děti, nejmenší dají do  šátku  a vyrazí do světa. Jen tak, jako že to nic není. A když jsem narazila na článek, kde jedna z nich popisovala, jak si užila pobyt ve španělské Fuengirole, […]

Čtěte více
Vídeń nádraží

Vlakem k moři

Potřebuju moře, řekla jsem. Já taky, zařval Zbojník. Já potřebuju dvě moře, dodala Beruška. Můj muž zakroutil hlavou, k moři se nemáme jak dostat. Není ochotný ( a já vlastně taky ne) mučit děti a sebe jízdou autem. On je na to starej a Zbojník jízdu v autě nesnáší. Letadlo z určitých zdravotních problémů zatím […]

Čtěte více

DĚTI NA ODPIS VII.

Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý, že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové rodiny nechtěl ani slyšet. Mluvil o cestování, o kterém jsme snili, až nám naše biologické děti […]

Čtěte více

DĚTI NA ODPIS VI.

Slyším : „Máme pro ně vytipovanou rodinu“, a na několik vteřin mi přestává bít srdce. Je to tak pokaždé a pokaždé mě to píchne úplně hluboko vevnitř. Je to dobrý konec, potvrzení smysluplnosti mé práce, je to radostná zpráva. Dozvídám se jí z úst krajské pracovnice, která k nám domů přijíždí ve chvíli, kdy je […]

Čtěte více

DĚTI NA ODPIS V.

Od začátku roku vyvedl Zbojník jen pár hloupostí. Proudem vody z injekční stříkačky (z malého doktora) sestřelil všechny žárovky v koupelně ( ony když jsou nažhavené a postříkáte je, tak lupnou), vypustil vodu z radiátoru (A na co je tu ten ventilek a neboj strejdo, nebudu s ním točit)a propašoval Beruščin bobek ( spíš velký […]

Čtěte více

DĚTI NA ODPIS IV.

Na neděli jsem se těšila. Můj muž měl konečně volno, domluvili jsme se, že pojedeme na hory. Plán byl jasný:dopoledne utavit Zbojníka s Berušou na sáňkách, pak si dát oběd v jedné z horských hospůdek. Unavit je a nakrmit tak, aby šli bez řečí odpočívat, jakmile dorazíme k našim na chalupu. A mít volné dvě […]

Čtěte více

děti na odpis III.

bojníkovi je šest a půl a Berušce čerstvě dva roky. Svojí maminku neviděli osm měsíců, babičku a ostatní příbuzné měsíců šest. I Vánoce budou prožívat mimo svou rodinu, stejně tak jako dalších 731 dětí, které jsou momentálně umístěny v přechodných pěstounských rodinách. Nejhorší Štědrý den jsem zažila jako čerstvá novomanželka. Bylo mi devatenáct a odhodlaná […]

Čtěte více