O MNĚ

Vdávala jsem se v osmnácti a v dvaadvaceti jsem už byla mámou dvou dětí.

Mé manželství bylo příšerné a já dokázala odejít až ve chvíli, kdy jsem potkala svého současného muže.

Chvíli jsme žili pohromadě s našimi čtyřmi dospívajícími dětmi a dvěma psy a byly to moje nejšťastnější chvíle. Jenže jak už to bývá, neuvědomovala jsem si to. Do života nám zasáhla smrt manželovi dcery a přišly roky, kdy jsem si byla jistá, že už nikdy nezažiju pocit štěstí. 

Řízením osudu jsme se s manželem stali nejprve pěstouny na přechodnou dobu a po pěti letech pěstouny dlouhodobými. Do rodiny jsme přijali dva sourozence, chlapečka a holčičku.

A když už se náš život zaběhl do jakžtakž klidných kolejí, narodila se našim přijatým dětem sestřička.

K  čtyřicátým pátým narozeninám mi jiná přechodná pěstounka přivezla domů malý zázrak, sedmiměsíční batolátko. A já nastoupila na rodičovskou dovolenou.

Jsem tedy pěstounka tří dětí.

Můj život je úplně jiný, než jsem si ho kdysi představovala. Díky pěstounství je mnohem živější, barvitější, láskyplný a také složitější.

Ještě stále věřím tomu, že budu autorkou několika úžasných knih. Poctivých, mnohovrstvých románů.

Také věřím tomu, že se ještě někdy pořádně a dlouho vyspím 🙂

Poslední roky jsem se snažila pochopit, proč se mi dějí věci, které se mi dějí. Nakonec jsem došla k názoru, že je to jedno.

Že podstatné je to, jak se k nim postavím.

Psaní je moje terapie. Pomáhá mi srovnat se sama se sebou.

Ráda bych byla inspirací pro ty, kterým v životě stále ještě něco chybí, přestože už mají všechno. ZNÁM TO.

S přijetím dětí se náš život naprosto změnil. O naší cestě jsem začala psát blog a postupně jsem se čím dál víc věnovala tématu ohrožených dětí, pěstounství, (ne)funkčnosti systému.

Za svou práci jsem získala několik ocenění:

Byla jsem nominovaná jako HVĚZDA REFLEXU .

Získala JSEM druhé místo v soutěži Maminka roku v kategorii bloggerka.

Stala jsem se Ženou regionu.

V roce 2018 jsem s dalšími kolegyněmi pěstounkami založila spolek SPIRIT2018 Z.S.

2 komentáře

  1. Dobrý den, objevila jsem Váš blog v den, kdy jsem hledala nějaké hezké články od pěstounů pro jiné pěstouny o tom, proč je důležité říct svým přijatým dětem pravdu o jejich původu. Vnímám, že se tomu pěstouni často brání, nebo chtějí pravdu trochu poupravit, aby „chránili“ své děti. Najít nějaké trefné informace nebo argumenty, které by pěstouni přijali, proč to důležité je a nejlépe co nejdřív, to je oříšek. Nenapadlo Vás někdy na tohle téma něco napsat? Svoji zkušenost? Myslím, že tohle téma je nesmírně důležité a bylo by super, kdyby to zaznělo od někoho, jako jste Vy.
    Díky, Pavlína, Latus pro rodinu

    1. DOBRÝ DEN, OMLOUVÁM SE ZA POZDNÍ ODPOVĚĎ, TOHLE TÉMA MÁM UŽ STRAŠNĚ DLOUHO V HLAVĚ, JEN TEN ČAS SCHÁZÍ … Je to jedna z věcí, která je pro pěstouna hodně náročná, dost dlouho mi trvalo než jsem našla způsob, jak se na to dívat …děkuju za důvěru a sednu nad to, díky za nakopnutí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *