Tři dny (a noci) jsem se svíjela bolestí. Nezabíraly žádné prášky. Kdykoliv jsem se pohnula, projela mým podbřiškem neuvěřitelná bolest. Krvácela jsem tak, že jsem musela použít pleny. Po první noci, která připomínala krvavá jatka, mi chtěl manžel zavolat sanitku, ale mně to prostě přišlo blbé. Volat si sanitu kvůli „tomu?“ Kvůli silné menstruaci? Navíc […]
13. 09. 2017 Zbojník a Beruška v Dětském domově. Jasně, že bych to nikdy nepřipustila. Nedovolila. Nedokázala bych je poslat do děcáku. Můj muž si byl jistý, že se rodina najde. Žádné A co když. O jiné variantě než předání do nové rodiny nechtěl ani slyšet. Mluvil o cestování, o kterém jsme snili, až nám […]
Nikdy jsem s žádnou ženou o stárnutí nemluvila. Možná jsem párkrát byla u nějaké debaty o přechodu, ale neposlouchala jsem. Nejspíš jsem si myslela, že se mě to netýká. A nikdy nebude. Občas mě v noci vzbudí bušení srdce. Je to ono, jsou to hormony? Nebo je to strach, strach z toho, že už nestihnu to, co bych chtěla stihnout?
Přechodnou pěstounkou jsem byla pět let. V době, kdy jsme s manželem s touto prací začínali, byli přechodní pěstouni úhlavními nepřáteli FODu, organizace, která provozovala – a stále provozuje, Klokánky, zařízení pro okamžitou pomoc dětem. Nenapadlo by mě, že osm let poté, co zazní, že rodinná péče má přednost před ústavní, se tam stále budou umísťovat děti. Přišlo […]
Ráno v šest přicupitalo první dítě, Beruška. Vklouzla ke mně do postele a tu hodinku do vstávání na mě upřeně koukala a střídavě mě hladila a kopala. Začala chodit do školky a tak si prostor, kde budeme jenom spolu, musí urvat ráno. Vylézáme obvykle kolem sedmé a pokud je v pokojíčku ještě ticho, podaří se nám proklouznout […]
Příběhy pěstounských rodin pečující o děti nějakou jinakostí.
„ Proč si za námi už nikdy nepřijela? Nemělas nás ráda?“ Několik let jsem na tuhle otázku čekala. Bylo mi jasné, že jednou přijde. Polkla jsem, nadechla jsem se a odpověděla jsem, Co jsem odpověděla? To, že jsem chtěla, ale nedostala jsem pozvání. Že musím, a že je to tak správně, respektovat přání Irči a […]
Opočno je město, které mám ráda. Měla jsem ho ráda už jako malá, připadalo mi krásné. Úplně nejvíc jsem milovala Broumar, městské koupaliště. Pamatuju si na ty diskuze s mamkou, kdy jsem jí přemlouvala, že už je celých 26 stupňů a ať se jedeme koupat. Musely jsme jet autobusem, protože máma neřídila. Někdy s námi jela […]
Malou jsme si přivezli před šesti týdny. Vážila tři a půl kila a byly jí čtyři dny. Její máma jí porodila a po porodu odešla. Nedala jí ani jméno – a my se rozhodli říkat jí Vanilka. Přivezly jsme si ji domů kolem desáté odpoledne. Plakala. Rozbalila jsem ji a přiložila si jí na prsa. […]
Nikdy jsem si nepřipadala hezká. Naopak, věděla jsem, že jsem ošklivá. Jeho jsem potkala v šestnácti – a zamilovala jsem se do něj na první pohled. Bylo mi jasné, že musím být lepší než všechny ostatní holky, protože hezčí prostě nejsem. Lepší ve smyslu tolerantnější, chápavější, přizpůsobivější. A to jsem byla. Poprvé to vypadalo jako nedopatření […]
První lásku jsem potkala v patnácti, v osmnácti si ho vzala, v devatenácti porodila dceru, v třiadvaceti syna. Náš vztah byl nevyrovnaný a patologický od samého začátku a naše manželství nebylo dobré. Po celou dobu jeho trvání – patnáct let – jsem měla pocit, že za to můžu jen já. Já byla nedostatečná, já byla ta, která nedokázala, aby […]
Šestý týden naší dovolené, který byl zároveň týdnem posledním, začal zmatkem – mysleli jsme si, že máme ubytování přímo v centru Malagy a místo toho nás navigace v telefonu vedla na její okraj. Jeli jsme přeplněným autobusem a Tomáš šílel – jak můžu být tak nezodpovědná a nevědět, kde máme ubytování a jak jsem to vlastně chtěla […]
Jezdíme společně na terapii. Já, můj muž a Zbojník. Paní terapeutka začíná vždy stejně: zeptá se, jak jsme se měli. Většinou u nás vládne pohoda, říkám si v duchu … Zbojník má první slovo a pouští se s vervou do vyprávění. Rychle pochopil, že tahle setkání se dějí kvůli němu a užívá si to. Popisuje, jak […]
Jsou to čtyři roky, co k nám do života vstoupila Beruška se Zbojníkem. A protože si Osud řekl, že ti dva jsou málo, dva roky po nich přišla Madlenka. Trávili jsme spolu veškerý čas už v době před karanténou a nemožnost kamkoliv vyjet nebo se s někým potkat nás k sobě ještě víc připoutala. Na oslavu […]
Chtěla jsem napsat veselý text, ale nejde mi to. Bojím se. V noci mě vzbudil strašný sen, seděla jsem na lavičce s Božským Kájou a povídali jsme si. Byli jsme spolu v krásném parku, všude to vonělo, mír, klid a pohoda. A ano, oba jsme byli mrtví. Vzbudila jsem se hrůzou a po zbytek noci poslouchala převalování svého […]
